Dnes už chápu jak se racionálně stravovat a jak se ve všech protichůdných informacích o výživě vyznat. Rozumím také lidem, kteří mají starosti s tím, jak jíst při pracovním provozu, ve kterém není příliš mnoho prostoru pro pravidelné stravování.

Dříve jsem to moc nechápala, dokud jsem si takto pracovat nezkusila. Teď vím, že spousta lidí doporučujících jak se správně stravovat, kteří si práci na směny nevyzkoušeli, nepracovali na pracovišti, kde se v podstatě vůbec nezastaví, si nemusí uvědomit, jak je to složité a jejich doporučení není snadné zavést.

Jsem nutriční poradkyně, nadšená cestovatelka a nastávající maminka. Vystudovala jsem obor Nutriční terapeut na Lékařské fakultě na Ostravské univerzitě. Ráda vytvářím jídelníčky na míru, píšu články o výživě, zdraví a mýtech o potravinách.

Zároveň můžu říct, že sestavování jídelníčků a výživových plánů je můj koníček a že dnes žiju život, ve kterém mám spoustu energie a cítím se zdravě.

V dětství mě často provázely takové ty klasické dětské nemoci. S nástupem puberty se to sice trošku zlepšilo, ale lékaře jsem navštěvovala častěji než mí vrstevníci.

V té době jsem se asi jako každá náctiletá holka začala zajímat o to, jak vypadám a upřímně, měla jsem celkem dost obstojnou nadváhu. Nesportovala jsem, jedla jsem často nezdravá a vysoce energetická jídla. Navíc už v té době jsem měla vysoký krevní tlak, který byl nakonec tím hnacím motorem něco změnit, říkala jsem si, že přeci nebudu brát léky na vysoký krevní tlak někdy ve 13 nebo 14 letech. To by bylo trapné, říkala jsem si tenkrát.

Už od mala jsem ale milovala cestování a miluji ho doteď. Nejčastěji jsme jezdili k moři nebo v zimě lyžovat na hory. Já ale chtěla zkusit další způsoby trávení dovolené a v té době jsem se nadchla pro cyklistiku.

A tak jsem se celou zimu zdravě stravovala a trénovala na rotopedu a přidala ještě posilovací cvičení, abych do jara získala kondici. Tímto jsem se nakonec dostala k cyklistice a horské turistice. 

A v té době vlastně začal můj zájem o téma zdraví, zajímala jsem se především o výživu a sport. Což mi udalo směr, kterým jsem se tenkrát chtěla vydat, chtěla jsem nastoupit na střední zdravotnickou školu.

Většina lidí z rodiny mi doporučovala spíše obor Zdravotnický asistent (dnes je to Praktická sestra), protože zdravotní sestry jsou potřeba. Mámina teta, ale viděla můj velký zájem o výživu a zeptala se mě, jestli bych nechtěla zvážit obor Nutriční asistent. Mě tento obor nadchl a chtěla jsem si na něj podat přihlášku. 

Ostatní mě od toho ale odrazovali, protože pracovních míst je v oboru nutriční terapeut málo. A tak jsem se z vlastní blbosti zachovala jako hodná holka a šla studovat obor zdravotnický asistent. Toto rozhodnutí bylo ale špatné, praxi v nemocnici na oddělení jsem nesnášela, dokonce mi nešla. Zdravotní sestru jsem opravdu dělat nechtěla, nicméně některé předměty byly zajímavé a začaly mě zajímat i jiné příbuzné obory.

Do tematiky zdraví jsem začala pronikat čím dál víc a víc.

Nakonec jsem ale šla po maturitě studovat vyšší odbornou sociální a poznala tak problémy člověka i z jiné stránky. Během studia na VOŠ jsem chodila o letních prázdninách na brigádu do mlékárny, kde jsem si vyzkoušela jaké je to pracovat ve směnném provozu.

Po dokončení studia jsem se rozhodla, že si dám ve studiu na rok pauzu a půjdu pracovat.

Nicméně touha studovat nutričního terapeuta mě nepustila a tak jsem po roční přestávce šla studovat obor nutriční terapeut na Ostravskou univerzitu na Lékařskou fakultu.